Hráči ročníku 2011 a 2010 na soustředění v termínu 11.8 – 16.8.2019. Celkem 17 borců se fotbalově zlepšovalo v v Ujčově na Vysočině

Čekal nás poslední celý tréninkový den – čtvrtek – a blížili jsme se tak do finále. Každým dnem se nám protahoval budíček, jak u trenérů tak u hráčů. Prostě únava byla větší a větší. Pravidelný koloběh budíček, snídaně a kontrola uklizeného pokoje je již standardem a proběhlo vše bez jakýchkoliv problémů.

V 9:15 jsme vyrazili na hřiště na dopolední trénink, který již byl pouze o práci s míčem, jeho převzetí, přihrávky a střelbě. Cvičení 1v1 je již bereme jako samozřejmost a nevynecháváme ho žádný trénink. Je to věc, na které rosteme a na které se chceme odlišovat. Opět jsme si zahráli další kolo ligy mistrů a kluci si nic nedarovali. Objevili se i nečekané výsledky a tým se silným složením prohrál proti slabšímu. Je pak hezké sledovat ty emoce. Ale jak skončí zápas, jsou to nerozluční kámoši.

Hned po tréninku jsme frčeli na oběd, čekal nás:

Polévka: Vývar Hlavní: Kuřecí steak s pečeným bramborem, opečená kukuřice

Po tomto obědě se jenom zaprášilo a šlo se na relax. Kluky jsme trošku poučili, že je potřeba skutečně odpočívat, někteří si to vzali více k srdci, ale je to asi věc, kterou se děti nedají naučit. 🙂

V 15:30 jsme vyrazili na odpolední trénink, který byl zpestřený přátelským utkáním se starší přípravkou Bystřice nad Pernštejnem. Byl to spíše takový mix hráčů (2010/2009). Prvně nás samozřejmě čekal trénink. Činnosti navázali na dopolední trénink. Na hráčích už se projevovala hodně únava, přesto makali, dřeli a motivovali trenéry k dalším cvičením. 🙂

V 17 hodin nás čekal přátelák. Mladší kluci si zahráli proti sobě na malé branky a starší si zahráli zápas. Soupeř měl jen cca 7 hráčů a chtěl si vyzkoušet různé možnosti, hráli jsem tak často spíše proti 4 hráčům. Pátý se objevoval střídavě. Tým soupeře zatím byl zatím v táborovém režimu, takže nemohl ukázat svoji kvalitu. Náš tým po celý zápas hrál neskutečně dobře, prosazoval se individuálně, ale i kombinačně a soupeře “přejel” 10:4. Takhle jsem naše kluky už dlouho neviděl. Byl jsem na ně moc hrdý.

Hned po skončení jsme se vrhli na večeři:

Večeře: Boloňské špagety

Po večeři nás čekal zajímavý program. Prvně se kluci vrhli na trampolínu, hraní různých her a obsazení dětského skákacího hradu. Nevěřili byste, co takový hrad může udělat radosti. 🙂

V 20 hodin jsme se potkali zase ve společenské místnosti, kde bylo připraveno překvapeni pro našeho hráče Mariana Ráčka. Jeho maminka, která překvapila i nás, nechala udělat pro něj udělat narozeninový dort v podobě FC Hustopeče. K tomu nějaké to občerstvení a dětský šampus. Evidentně i Marian byl velmi překvapen, ale velmi spokojený. Oslava s tolika kámoši se jen tak nepovede. Bylo hezké sledovat jak je pyšný.

Už v průběhu dne jsme hráče připravovali na velký závěr dnešního den a to stezku odvahy. Někteří to zlehčovali, někdo se nebal, ale někdo již byl trošku nervózní. Od bolení hlavy až po bolení břícha či různé snahy o oddálení či vynechání této super akce. Z minulého ročníku vím, že je to standard a tak samozřejmě informace o tom, že se minule 3 děti nevrátili nebo že se v lese nedávno vyskytovali vlci, medvědi či zmutovaná prasata jsme si nemohli nechat ujít. :-))))))

Teple jsme se oblékli, vzali 3 baterky a šli do nedalekého tmavého lesa z dětí udělat chlapy. 🙂 . Prošli jsme lesem, už po 10m se dala nervozita krájet. I silnější jedinci začali trošku měnit názor. Ale když to zvládne 4 letý Mareček, tak to musí zvládnout ostatní. Chodilo se po 2 až 3 cca 100m. Řada dětí si vzala klacky pro případ útoku prasat. Když bylo poté slyšet chrochtání jednoho z trenérů, začalo jít do tuhého. 🙂 Všichni nakonec došli s úspěchem bez jakéhokoliv pláče či vzdoru. Nejlepší bylo jak na konci se z nich stali siláci, že je to v pohodě a strašili i ostatní.

Poté do pyžam, koukat chvíli na fotbal a do hajan. Všichni unaveni, že když jsem šel zhasínat, tak všude bylo již tuho.

5. den

Ráno to vypadalo, že jsem si špatně nastavil hodiny. V 7:40 se ještě všude skoro spalo. Simon nakonec spal u Mariana, jak se tam dostal nevím.

Největší hláška: Trenér: Simone, co děláš na posteli u Mariana Simon: Já jsem ráno na TV, tak jsem tady zase usnul Filip: A byl sexík? :-))))

Následovala skvělá poslední snídaně a informace, že do 10 hodin je potřeba být sbalený. Kluci se tak vrhli na popření fyziky a to narvat oblečení do kufru/kabele, tak jak se to podařilo maminkám. V řadě případů technicky nemožné a tak se to rozmělňovalo na různé sáčky a vaky. 🙂

Nakonec se vše úspěšně podařilo, pokoje byly skvěle a rychle vyklizeny (samozřejmě zůstalo cca 6 párů ponožek, které nikoho nejsou).

Na 10 hodinu se šlo na poslední trénink, kde jsme hráli pouze fotbal. Kluci si ho užili a my jsme do jejich hry vůbec nezasahovali. Pak jsme si v klídečku zašli na oběd:

Oběd: Polévka: Česneková polévka s krutony, Hlavní jídlo: Smažený kuřecí řízek, bramborová kaše

Klukům jsme za odměnu dnešního dne koupili k jídlu kofolu/žlutou a mohli jsem tak skvěle uzavřít toto soustředění. Hráčům jsem poděkoval, zhodnotili jsme výstup hráčů a postupně předávali rodičům.

Celé zhodnocení soustředění bude až následovně s odstupem.